Hlavní nabídka:
My a naše lapiní smečka
K finskému laponskému psu jsme se dostali úplnou náhodou. Při koupi domu člověk samozřejmě potřebuje i psího hlídače. Zároveň jsme však sháněli plemeno takové, které bude tolerantní k dětem, které jednou doplní i náš domov. Při mém usilovném pátrání po "dokonalém" plemeni mi jednoho dne zavolala mamka a povídá "A co lapina? Ta by se Vám nelíbila?". A tak jsem začala shánět všemožné informace o této rase. Pročetla jsem všechny články, které byly dostupné na internetu, shlédla několik videí a bylo rozhodnuto. Začali jsme tedy pátrat, jestli je u nás nějaká lapinka k mání a měli jsme štěstí, že zrovna v tu dobu byla volná štěňátka. A tak do našich životů vstoupila chlupatá kulička štěstí a lásky Lumi.
Luminka nás uchvátila svou úžasnou povahou -
O další rok později se do naší psí party dostala lapinka Rozinka, která v té době měla již rok a půl. Kdo by očekával, že již starší pejsek, který přichází do nové smečky bude mít nějaký problém se sžit s ostatními, tak se opravdu mýlí. Lapinkoira je úžasné plemeno, které se neprojevuje agresivně a každý nový kamarád je ve smečce vítán. Z pohledu jejich temperamentu je přeci logické, že čím více je doma parťáků , tím větší je zábava. Rosie se u nás zabydlela velmi rychle a s holkami neustále vymýšlejí nejrůznější lumpárny. V tomto okamžiku při počtu 3 psů byl v naší domácnosti vyhlášen takzvaný "stop stav". Přeci nejsme blázni a tři holky jsou už opravdu dost.
Dalšího pejska nejdříve za 5 let a nejlépe import nové krve. Import jsme zvažovali z toho důvodu, že v ČR není téměř nikdo, kdo by byl ochoten dát tolik peněz za "psa zvenku", abychom zde rozšířili genetickou základnu pro budoucí chov. Informativně pro zvědavce -
Holky jsou plnohodnotnými členy naší domácnosti a já doufám, že jsou s námi stejně šťastné, jako my s nimi.
Barbora Mašková